Něco z Alageasie
Nazdar, já jsem Lucie a pokusím se sem vložit něco z umění Alagaesie.Pokud se mi to podaří měli by zde být básně a písně které byli v knihách ODJ.
Eragonova báseň
V tom království u moře,
V zemi velkých modrých hor,
V poslední to zimy den,
Zrodil se muž s úkolem:
Zabít nepřítele Durzu
Ze země stínů.
Rostl v péči moudrých, milých,
V stínu dubů starobylých
Lovil zvěř a od těch starších
Učil se dovednostem.
Jak zabít nepřítele Durzu
Ze země stínů.
Zvykl slídit černé stíny,
Co škodí všem, ať slabým či silným,
Uměl prát se ze zloduchem,
Klackem, kostí, džbánu uchem :
A zabít nepřítele Durzu,
Ze země stínů.
Než muž dospěl, přešly roky,
V jeho těle plál hněv horký.
Jeho nedočkavost mladá,
Však žíly mu spalovala.
Potom potkal pannu krásnou,
Moudrá, silná ona byla,
Ruku svou mu přislíbila,
Žena, k níž on vzplanul láskou.
Do očí se jí zahleděl,
A v hloubce tajemných tůní
Budoucnost jasnou uviděl,
Kde spolu už se nemusí.
Bát nepřítele Durzy,
Ze země stínů
*****
Ještě v noci před svítáním,
V pokoji, kde ten muž spal,
Zloduch vynořil se nad ním
- protivníkem teď tak slabým.
Muž se probral, hlavu zvedl,
Vzhůru do tváře pohlédl,
Tváře smrti, chladné, prázdné,
Věčné noci královny.
Klidu došel starý muž,
Protože kdysi dávno už
Ztratil strach z doteku smrti,
Posledního objetí.
Zlehka jako ranní vánek
Nepřítel se sehnul k muži,
Vytáhl z něj teplou duši,
Spolu odešli do dálek.
Navždy žít v Durzovi,
V zemi stínů.
Aryina báseň
V záři bílého měsíce,
Kde leží stříbrná tůně,
Tiše v kapradí lůně,
A voní borové jehličí.
Spadl do vody kámen,
A rozbil odraz měsíce,
Uprostřed kapradí, přeslice,
A vůně borové jehlice.
Tisíce střípků světla,
Vlní se po tiché hladině,
Klidného jezera v mýtině,
Kde planá růže kvetla.
Za temné, mocné noci
Stíny se hýbou, stíny se točí,
Kde kdysi …
Narího píseň z Cerisu
Óóó!
Den už končí; hvězdy svítí;
Měsíc bílý; voní kvítí!
Směj se trápení a směj se nepříteli,
Dítě Menoy je v bezpěčí, jak jsme chtěli.
Dítě lesa ztratili jsme v boji;
Lesní dcera tváří v tvář životu stojí!
Svobodná od strachu a od plamene
Jezdce hrozným stínům vezme!
Zas draci stoupají uprostřed dění
A mypomstíme jejich utrpení!
Ostré meče a silné paže jsou tu stále,
Dozrál pro ně čas konečně zabít krále!
Óóó!
Vítr je vlahý; řeky jsou hluboké;
Ptáci už spí; stromy jsou vysoké!
Směj se trápení a směj se nepříteli,
Přišel čas, abychom z pomsty radost měli!