Eragon - nové osudy (fanfiction 5. díl nebo spíše nesmělý pokus o něj...)

No ne, to je hezká mapa... jak jsi ji udělal?

Dá se to snadno nakreslit v Corelu. Symboly se získají z některých fontů a křivky nakreslíš rukou. (:-))

Úžasně propracovaná "stavební" kapitola (napsala bych budovatelská, ale to mi připomíná literaturu komunistů, takže nic). Tak říkám kapitolám, v nichž se rozpracovává prostředí a postupně rozvíjejí a spojují souvislosti. :-)
Řekla bych, že se Ti příběh pěkně rozšiřuje, rozvětvuje. (Taky Ti připadne, že ty naše příběhy rostou trochu podobně jako stromy? Postupně více sílících a proslužujících se větví, které libovolně vyrážejí do všemožných směrů?)
Už dost přirovnání; opět se mi Tvá kapitola líbila, moc hezky pokračuješ v "budování" své mytologie a řekla bych, že jsi nad tím hodně přemýšlel, ne? Výsledek každopádně stojí za to... :-)))

Lucko, děkuji za uznání.(:-)) S těmi stromy je to dobré přirovnání. Pravdou totiž je, že ono jaksi stačí napsat jednu větu a ona si už sama řekne o pokračování a o další pokračování, až se člověk dostane do bodu, kdy je třeba něco vysvětlit - tak napíše první větu vysvětlení, ona si řekne o další.... a najednou kouká, kam se mu to příběh jaksi sám od sebe větví... Člověk se v některých okamžicích stává pouhým pozorovatelem procesu, který sice probíhá jeho prostřednictvím ale občas nemá plnou kontrolu nad tím, co přijde... Těžko se to vysvětluje, ale mám někdy pocit, jakoby byl příběh skrze mne sám od sebe"PSÁN" a ne jako bych ho psal ze své hlavy... A podobné to mám se skládáním hudby.

Takže přiznávám, že dějové linie mám promyšlené do určité míry. Vím, kde chci, aby se setkaly, vím, jak by to mělo celé skončit, ale odbočky, jako např. Solembumovo dobrodružství, nebo druhý pohled na dění očima vilfora ty vznikly náhlou inspirací na základě jediné náhodné věty, která mě napadla. A budou pravděpodobně vznikat i nadále. Všiml jsem si, že když poslouchám své podvědomí a respektuji, co mi diktuje, jednotlivé skladebné kamínky celé mé "mytologie" začnou do sebe zapadat, aniž bych to předem plánoval... Tvorba je zkrátka podivná alchymie. (;-))

Naprosto s Tebou souhlasím, mám to se psaním stejně. Každou kapitolu píšu s určitou vizí; mám předem v hlavě, co se teď má v příběhu stát a jak, ovšem když se rozepíšu, zpravidla mi to samo od sebe "nabere tempo" a já se potom ani nestačím divit, co všechno se z toho nakonec vyklube. K některým momentům v příběhu se postupně pečlivě propracovávám kapitolu za kapitolou, přičemž cestou mi to celé bujně "obrůstá" a dál se větví; jiné věci jsou výsledkem okamžité inspirace, která z psaní vyplyne bez předchozího promýšlení. I jediná věta se přitom může stát spouštěčem celé vlastní odbočky, nebo z ní třeba vyjde nakonec celá nová kapitola, nebo najednou zjistím, že se mi sama zodpovězela nějaká otázka, nad kterou už v příběhu nějakou dobu dumám.
Je to jako psal Paolini, že mu příběh připadne jako hlavolam k rozluštění (to fakt vystihl), a je to i jak píšeš Ty - příběh se rozvíjí, "je psán", žene se kupředu vlastním tempem... a já mu jenom cestou dláždím chodník a stavím zábradlí. :-)))

Tak to jsem rád, že v tom nejsem sám. (:-)) Bylo by zajímavé zjistit, jak jsou na tom s tvorbou ostatní - zda udělali se psaním stejnou zkušenost. Mí žáci skladby tvrdí, že to tak v podstatě s malými obměnami funguje i u nich.

Joo, tohle zřejmě nebude až tak vzácný jev... :-)
Ale je to paráda. Mnohem lepší, než kdyby se příběh těžce vlekl a drhnul - to by pak bylo asi něco špatně...

docela se vám divím =) když si představim že bych měl psát podobně jak ty a Oromis na takové profesionalní urovni =D to bych asi těžko zvládl =D

To nevíš, dokud jsi to nezkusil. Lucka je už sice pěkně vypsaná, protože se tím zabývá často a ráda (;-)), ale já jsem naprostý nováček v oboru. Do profíka mám proto daleko, ale můj příběh se zřejmě pár lidem líbí, tak budu pokračovat. Možná by bylo dobré, abys to tu také zkusil. Nebo, kdybys s tím nechtěl hned ven, pošli Lucce nebo mně ukázku na naše maily. Jen do toho!

Nwšťastnou náhodou se mi podařilo smazat celou jednu větev, týkající se možnosti převést ODJ do herní podoby. Pokusím se zrekapitulovat, o co šlo:

Drakobijec je toho názoru, že by to šlo.

Já si naopak myslím, že by šlo o akční odvar jinak velmi hodnotného děje, protože logika herního zpracování nutně pomíjí aspekty vnitřních pocitů hrdinů, jejich vnitřní rozpory atd.

Lucka konstatovala, že se nezdám - zřejmě proto,že pařím, protože jsem přiznal, že jsem dohrál celou sérii Gothic. (;-))

Já jí odpověděl asi v tomto smyslu:

Mé paření může mít hned tři důvody:
1) Ještě jsem nevyšel z puberty, jak se to prý většině mužů stává...
2) Dosáhl jsem toho stádia senility, kdy to začíná být normální, ale ujišťuji ostatní, že ke gumovému kačerovi ve vaně jsem to ještě nedotáhl...
3) Je to naprosto normální, ale v našich zapšklých končinách neobvyklé. Například mezi japonskou "inteligencí" je naprosto normální si ve společenském styku sdělovat novinky o vycházejících hrách, o dosažených levelech a herních pozicích ve hrách aktuálně pařených atd...

Osobně doufám, že v mém případě 3) je správně (:-D)

Ale teď beze srandy - Podle mě hraní her udržuje člověka ve formě, pokud se nestane skutečnou destruktivní závislostí. Trénuje to logiku, postřeh a celkově člověka nabuzuje. Ještě se mi nestalo, abych při paření usnul, zatímco při sledování stupidních TV pořadů už často... (;-))