Kapitola 7. Kovářka
Starý elf pomalu vstal a rozechvělým hlasem pronesl:
„Murtaghu- finiarel, málokdy jsem se potkal s člověkem, kterému by bylo vnitřně více ublíženo, než tobě. Protože ses pokoušel tak dlouho vzdorovat, nechal jsi v sobě vyrůst dva jedince. Jedním jsi být musel, protože jsi díky přísaze Galbatorixovi nemohl jednat jinak, a druhým jsi být chtěl, protože díky duševnímu dědictví po tvé matce v hloubi duše víš, co je správné. Budeš teď nucen projít stejnou očistnou cestou, jako ona. Upadla jako nezkušená snadná kořist do osidel zrádce Morzana, byla díky svým přirozeným sklonům zotročena a posléze proti své vůli nucena činit věci, které jí samotné byly odporné. Při pokusu vymanit se z vnitřního zotročení potkala Broma, stejně jako ty jsi potkal Nasuadu. To byl v obou vašich případech spouštěč konečné vzpoury. Jenže než toho jedince, jímž si nepřeješ být, v sobě zcela rozpustíš, bude se tvé snaze pokoušet vzdorovat. Bude se probouzet v těch nejnečekanějších okamžicích a svádět tě z nastoupené cesty. Teď spí a zdá se poražen, ale měj se před ním na pozoru. Čerpá totiž svou sílu z druhé části tvého dědictví – z té po tvém strašném otci.“
Pak se elf otočil ke shromáždění a zvučným hlasem, který se nezdál odpovídat jeho vysokému věku, pravil:
„Lide Ellesméry, ještě nikdy v historii jsme nepřijali tak mimořádného a zvláštního hosta. Jeho úmysly jsou čisté, jeho odhodlání být jako Dračí Jezdec vzorem cti, odvahy a obětavosti všem rasám nezměrné, jeho předchozí utrpení nevýslovné, činy ve službách krále děsivé a jeho rozpolcenost hrozivá… Přijmeme jej se všemi poctami podle dávné smlouvy a pomůžeme mu stát se tím, kým si přeje být?“
Murtagh pochopil, proč, ačkoli jeho přijetí zařídila Arya, tento Moudrý žádá shromáždění o souhlas. Starý elf chtěl zajistit Murtaghovu bezpečnost, protože takových, jako byl velitel stráže, s nímž se cestou setkali, bylo jistě i tady v Ellesméře více. A nedělal si iluze, že by se některý z nich nebo i několik současně neodvážilo na něj zaútočit. Při pověsti elfských bojovníků a při jejich umění kouzlit představovali tito obyvatelé pro něj skutečnou potenciální hrozbu. Proto teď s trochu malou dušičkou očekával reakci shromáždění. Chvíli se nedělo nic a elfové trochu zmateně obraceli pohledy hned na Murtagha, hned na Gilderiena nebo na své nejbližší sousedy. Murtagh, který v tu chvíli vnímal čas jinak díky svému napětí, měl pocit, že tam tak všichni snad zůstanou stát napořád. Pak ale Vanir udělal krok vpřed, položil si dlaň levé ruky na srdce, sklonil mírně hlavu a pozvedl pravou ruku nad hlavu s dlaní obrácenou dopředu. Toto gesto vyjadřovalo upřímný, jednoznačný, bezpodmínečný souhlas a mezi elfy se při hlasování používalo jen velmi zřídka. Vanirův příklad strhl i ostatní, a tak postupně všichni více či méně okázalými gesty dali najevo svůj souhlas. Už, už se Murtagh chtěl na znamení díků hluboce uklonit, když si všiml ženy v hrubé kožené zástěře, která se nesouhlasně mračila a k jednotnému souhlasu shromáždění se nepřipojila. Všiml si jí i Gilderien a zeptal se:
„Ty nesouhlasíš, Rhünon elda? Pak nám, prosím, objasni proč.“ A kovářka odpověděla:
„Nevykládejte si to špatně, ty, vznešený Moudrý, ani vy, Murtaghu a Trne. Když jste zabili Oromise a Glaedra, vaše těla a mysli nebyly vašimi, ale zcela je ovládal Galbatorix, budiž proklet navěky! Za to vás nelze hnát k odpovědnosti a měl by si to zde uvědomit každý přítomný,“ dodala důrazně a pohlédla přísným pohledem na shromáždění.
„Co ale zde v Ellesméře nemohu strpět, je můj vlastní odporný výtvor Zar´roc, kterým bylo spácháno toto zlo a ještě mnohá další. Pokud jej bude Murtagh chtít nadále nosit, neměl by mu zde na naší půdě být dovolen pobyt.“
Murtagh posmutněl a s pokorou se zeptal:
„Co mi tedy radíš Rhünon Svit-kona? Jak mám být Jezdcem bez meče, který je nadto mým právoplatným dědictvím?“
„Pojď, následuj mě do mého příbytku a mé kovárny. A půjčíš mi své tělo.“
„Mé… tělo?... K čemu…“
„Nekoukej tak vyjeveně, ó Jezdče,“ uchechtla se stará kovářka, když viděla, jak Murtagh nevěřícně vytřeštil zrak.
„Tvůj bratříček, slavný Eragon Stínovrah, se přímo rozplýval ochotou se odevzdat do mé moci, když viděl, k čemu ho použiji. A aby ses mě nemusel obávat, mocný Trn Rudý Plamen půjde s námi.“ To už se usmívali i někteří další elfové, skupinku Moudrých nevyjímaje. Rhünon byla svými neobvyklými, laskavě neurvalými způsoby a mírným podivínstvím proslulá. A takhle si beztrestně dobírat Jezdce by si z elfů dovolil málokdo, zvláště v přítomnosti draka. Murtagh na to neřekl nic, jen jeho tváře poněkud zčervenaly. Z té ženy ale vyzařovala tak úžasná vnitřní síla a laskavost spojená s moudrostí, že se na ni nemohl zlobit za to, jak si z něho přede všemi vystřelila. Kovářka se otočila a měla se k odchodu, takže Murtaghovi s Trnem nezbylo, než ji následovat. Uklonili se nejprve na znamení díků všem přítomným a ti jim s úsměvy pozdrav opětovali. Pak beze slova následovali starou elfku.
Kovářka kráčela pružným krokem přes celou Ellesméru a ještě o kousek dál. Pak se před nimi otevřela v lese malá mýtinka s krásným domkem, vyzpívaným přímo z kmene mohutného stromu, který stál v jejím středu. Nedaleko domku stála dobře vybavená kovárna. Elfka tam ale nezamířila, jak Murtagh napůl očekával, a zavedla je ke svému domku. Protože se už zešeřilo, rozsvítila několik věčných luceren, usadila Murtagha ke stolku před domkem a Trn si udělal pohodlí vedle. Sama zmizela ve dveřích, aby se vzápětí vrátila s docela bohatou večeří, která ale, jak se Murtagh podivil, neobsahovala jediný masitý pokrm. Ve chvíli, kdy začal přemýšlet, proč tomu tak je, Rhünon, jakoby mu četla myšlenky, řekla:
„Jak víš, skoro všichni z nás umějí kouzlit. Je to proto, že na našich myslích neulpívá utrpení umírajících zvířat a ani nám je neotravují a neruší touhy lovit a zabíjet pro ukojení našich sobeckých potřeb. Z toho důvodu naše pokrmy neobsahují maso, ačkoli proto nejsou o nic méně výživné. Také na celém území města nelovte žádnou zvěř. Pokud to bez masa nevydržíte, budete si muset vyrazit někam dál. Je mi jasné, že Trn se bez lovu neobejde, je to jeho přirozenost. A ty…, no uvidíme… Eragonovi maso přestalo vonět docela brzy.“
Murtagh měl hlad, takže se nenechal pobízet a začal ochutnávat ode všeho. Nebylo to špatné, ale zeleninová a květinová strava nedávala jeho žaludku pocit definitivní sytosti, ať jedl, kolik chtěl. Večeřeli ale v příjemné atmosféře, Rhünon ochotně odpovídala na Murtaghovy otázky, a ten (podobně jako před ním Eragon) nevycházel z údivu. Také vzhledem ke zjevně dopředu připravené večeři pro dva pochopil, že kovářka s vývojem situace musela počítat. Když dojedli, ujala se elfka opět slova:
„Mám nápad, jak ti pomoci vyřešit problém tvého meče. Eragon našel pod kořeny stromu Menoa poslední volně se vyskytující zářocel, z níž jedině lze vyrobit meč Jezdce. Proto mají vaše meče jedinečné vlastnosti a nelámou se ani neotupí. Hádám, že ty ale se svým mečem nejsi naprosto spokojen. Mýlím se?“ Murtaghovi se údivem rozšířily zornice:
Jak to mohla vědět? Nikdy o tom s nikým nemluvil. Nahlas ale řekl:
„Nemýlíš. Zar´roc je v ruce trochu těžký a prodloužení na jedenapůlruční meč by mu také prospělo. Má krátký dosah, a musím k protivníkovi zbytečně blízko. Pokud nebojuji se štítem, je to citelná nevýhoda.“
„Přesně to jsem si myslela. Takže uděláme tohle: Ačkoli obvykle nepoužívám při práci kouzla, tentokrát se bez nich neobejdeme a pomůže nám také Trn, nehledě k tomu, že veškerou hrubou práci na meči vykonáš ty – respektive tvé tělo, které mi dáš k dispozici a já je budu ovládat. Nemohu totiž tuto práci vykonat osobně, protože jsem se ve starověkém jazyce zavázala, že již nikdy nevyrobím nástroj k zabíjení. S Eragonem nám to fungovalo a jeho Brisingr je to nejlepší, co jsem vyrobila.“
Murtagh se ušklíbl, protože si vzpomněl na bolest, kterou ucítil, když jej Eragon svým mečem vážně zranil. Kovářka něco z jeho myšlenek zřejmě zachytila, protože se s pochopením na Murtagha zakřenila.
„Pálilo to, jako kdyby čepel skutečně hořela, že? A ona to také na Eragonův povel opravdu dokáže. Bylo to překvapením i pro mě, ale je to tak. Takže k věci: Meč roztavíme v očistném dračím plameni, který vypustí s použitím dračího kouzla Trn. Jinak se nezbavíme prokletí, které na něm po letech strašných skutků ulpělo. Přidáme zářocel nezbytnou k jeho úpravě a meč znovu zkujeme. Ty si přes noc dobře rozvaž jeho nové jméno, protože tě ta zbraň bude provázet celým dalším životem. Jméno musí odpovídat buď nějaké tvé výrazné kladné vlastnosti, nebo vycházet z úkolu, který sis pro sebe v životě určil. Původní jméno meče nechť je jednou pro vždy zapomenuto.“
Murtagh se začal ošívat, protože se mu najednou velmi nechtělo se zbraní loučit. Než ale stačil něco říci, objevil se zdánlivě odnikud starý elf, který předtím zkoumal jeho mysl.
„Vítám tě Bergalonde,“ pozdravila jej beze stopy překvapení a bez obvyklých zdvořilostí důvěrným tónem Rhünon. „Přišel jsi mě varovat? To je od tebe pozorné, ale kleteb ulpělých na věcech, ať jsou jakkoli proslulé, se nebojím. To ovšem dobře víš a nad to máme na naší straně mocného skulblaka.“ Na ta slova Trn klapl čelistí a cvakl očními víčky. Přišel ke kovářce a dotkl se jí zlehka na čele čenichem. Ta při doteku rudého obra celá zjihla a pohladila ho po čelisti, na což drak reagoval zavrněním.
„Nebo jsi mi přišel říci ještě něco jiného? Mé srdce mi říká, že se něčeho vážně obáváš.“
Elf si zhluboka povzdechl.
„Po tisíci letech se mě opět zmocnil ten nepopsatelně děsivý pocit, že tvorové, rostliny a věci nejsou tím, čím se zdají být. Stalo se to ve chvíli, kdy jsem se poprvé dotkl Murtaghovy mysli. Trvalo to jen zlomek vteřiny, ale byl jsem si téměř jist, že ta noční můra se vrátila.“ Elfka sebou trhla a na okamžik se jí na tváři objevil výraz čiré hrůzy:
„Jak by ale… Vždyť jsme je snad jednou provždy… To snad není možné…“ říkala v útržcích nahlas to, co jí probíhalo myslí.
„Nevím, ale ať budeš zítra ráno provádět cokoli, buď velmi opatrná. Vím, že nemáš ráda, když na tebe někdo při práci zírá, ale tentokrát tě prosím, abys učinila výjimku. Při vší úctě k tvým schopnostem se obávám, že budeš potřebovat pomoc, pokud se mé podezření potvrdí. Navrhuji, abyste nezačínali beze mne, nejschopnějšího nitrozpytce mezi elfy, bez Vanira, našeho nejlepšího bojovníka a bez nejmocnějšího kouzelníka z nás Gilderiena Moudrého. Nemusím ti jistě říkat, proč…“
Murtagh jejich rozhovor sledoval se vzrůstajícími obavami:
Ten stařec se něčeho vážně obává, vidím mu to na obličeji. Ne – on má z něčeho přímo posvátnou hrůzu! A nějak se to týká mě!! Trn se jej něžně dotkl svou myslí:
Neobávej se zbytečně, příteli. Kdyby bylo něco v nepořádku, nepustili by nás do města. Tady jsme v bezpečí, ty i já, obklopeni nejmocnějšími bytostmi v Alagaësii – tedy kromě mě, dodal rudý drak s určitou dávkou samolibosti. A já ti slibuji, že tě ochráním třeba i svým životem, bude-li to nutné. Murtagha drakova slova potěšila, ale přece jenom s určitou dávkou skepse dodal:
Jen aby to, příteli, tentokrát nebylo nad síly nás obou… Vtom uslyšel, jak k němu promlouvá Bergalond:
„Strach je dobrým ochranným prostředkem, pokud tě ovšem zcela neovládne, Murtaghu-finiarel. Zatím nemáš přímý důvod k obavám. Jedno ti ale důtklivě kladu na srdce – od této chvíle nepřestávej důkladně zkoumat své nitro. To, čeho by se byl důvod obávat, by v tvé mysli vypadalo jako matně černě žilkovaná stříbrná kulička koncentrované energie ne větší, než křepelčí vejce, ukryté kdesi v hlubinách tvé bytosti. Kdybys na ni narazil, nepokoušej se s ní nijak manipulovat a okamžitě to řekni Rhünon. Ona už bude vědět, co s ní. Pro nás nepředstavuje nebezpečí, ale pro tebe by se mohla stát osudnou. Víc zatím nepotřebuješ vědět. Teď se rozloučíme a zítra za úsvitu začnete své dílo. Těš se, protože to, co zažiješ, je naprosto výjimečné. S Rhünon vytvoříte tvou novou mocnou prodlouženou paži, která tě nikdy nezklame. Ona je jediným žijícím tvorem, který toto umění ovládá a své znalosti nikomu nesděluje,“ skončil alespoň poněkud optimističtěji elf.
Když se Bergalond rozloučil, usadili se s kovářkou ještě na chvíli ke stolu, ale každý byl pohroužen do svých myšlenek, takže to zakrátko vzdali a uložili se ke spánku. Murtagh zdvořile odmítl nabídnuté lůžko a uložil se pod hvězdami vedle svého šupinatého přítele. Spal ale špatně, pronásledován vidinami beztvarých slizkých plíživých bytostí, které jej užíraly zaživa. Několikrát se s výkřikem probudil a Trn jej vždy dobrácky znovu broukáním ukolébal ke spánku.
Vstal ještě před svítáním, protáhl se v ranním chladu a čekal, až se svět probudí. Snažil se trochu zkoumat své nitro, jak mu radil starý elf, ale popravdě se mu do toho příliš nechtělo. Strávil sebetrýznivou introspekcí poslední rok a její výsledky vždy končily zhnusením ze sebe sama. Pak si připomněl lodičku ze stébel a Trnova slova včerejšího dne, zklidnil dech a ponořil se do hlubin vlastní mysli. Nenacházel však nic, co by již neznal z dřívějška, až, právě v okamžiku, kdy ze dveří vyšla také zjevně neodpočatá Rhünon a pozdravila ho, narazil na místo, do něhož nemohl proniknout. Pojilo se se vzpomínkou na obzvláště kruté mučení Nasuady, kdy na ni král vypustil vrtonožky. Namísto toho, aby okamžitě prozkoumal vlastnosti a povahu nálezu, se cítil povinen elfce odpovědět na pozdrav, a meditaci přerušil. Současně také od Ellesméry přicházela trojice, která jim pro případ nebezpečí měla být ochranou.
„Tak vzhůru do práce, za chvilku tu budou,“ usmála se kovářka povzbudivě na Murtagha. Ten jí úsměv oplatil a podal jí s malým zaváháním svůj meč.