Kapitola 43. Noční výpad
Eragon seděl na Safiřině hřbetu poblíž západního východu z trpasličího království a pozoroval Aryu, jak si dotahuje kolem štíhlých nohou poutací řemínky Fírnenova postroje. Drakovy šupiny a elfčiny lesklé vlasy v zapadajícím slunci nádherně zářily a zamilovaný Jezdec si vychutnával těch pár okamžiků klidu před riskantním podnikem, který všechny čtyři čekal. Když mu Arya dala znamení, že je připravena, velel trpasličí armádě vyrazit. Odpovědí mu byl válečný ryk takové síly, která by v horách byla schopna utrhnout lavinu. Armáda vyrazila.
Takovou událost ani Beorské hory ani Surda ještě nezažila. Z někdejších spřátelených sousedů se stali přes jedinou noc dílem cizích nekalých piklů a mocenských machinací nepřátelé na život a na smrt. Eragon s Aryou pozorovali rázně pochodující trpaslíky a jejich jezdce na feldûnostech a když jim poslední řady vojáků začaly mizet z dohledu, vznesli se se svými draky do vzduchu a následovali armádu. Aby trpaslíkům dodali další bojové nadšení, přeletěli jim nízko nad hlavami západním směrem. Bušení dračích křídel působilo dojmem nepřekonatelné síly, dračí řev a pozdravné plameny, které Safira s Fírnenem po celou dobu vypouštěli, vlilo všem do žil přesvědčení o vlastní konečné neporazitelnosti. Celé čtveřici ještě doznívalo v uších pozdravné volání vojáků, když Eragon uhnul na jih, odhodlán více méně sledovat linii mořského pobřeží. Chtěl se tak vyhnout zbytečné pozornosti Surdanů a současně protivníka na začátku poněkud dezorientovat.
Teď všechno záleželo na dokonalém načasování. Do královského sídla Aberonu to byly pěšky téměř dva dny cesty ostré chůze. Takovou vzdálenost pro pronásledování a ústup nechtěl Eragon riskovat. Stálo by to hned na počátku příliš mnoho trpasličích životů. Proto rozhodl po poradě s Orikem a všemi grimstborith, že vojsko trpaslíků se zastaví po celonočním pochodu za úsvitu zhruba v jedné třetině cesty na dohodnutém místě, které představovalo vrchol táhlé terénní vlny, dostatečně strategicky výhodné pro zaujetí bojové pozice a s dobrým výhledem do kraje. Zbytek si vzali za úkol oba Jezdci.
Dračí těla se svistem rozrážela vzduch, jak oba olbřímí tvorové mocně zabírali svými blanitými křídly, aby poté, co zhruba na úrovni Aberonu opustili mořské pobřeží a zahnuli ostře na sever ke královskému městu, udrželi maximální rychlost, s níž hodlali dosáhnout města ještě za tmy a způsobit tak v řadách nepřátel co největší chaos. Eragon ani Arya neměli tento způsob boje rádi, ale v dané situaci své předsudky čestných bojovníků odložili stranou. Proto když se město přiblížilo na dohled, rozdělili se, aby každý mohl zaútočit z opačné strany. Arya chvíli počkala, než Eragon obletěl město až k severní straně a pak, spojeni všichni čtyři vzájemně ve svých myslích, započali dílo zkázy.
Jako dva dravci se z velké výšky snesli střemhlav oba draci a zaútočili každý na jednu ze čtyř nejvyšších strážních věží hradu Aberon. Strašnými prackami strhli na jeden ráz dřevěné střechy věží a při obratu smetli vše živé žhavými plameny. Pak okamžitě, aby náležitě využili momentu překvapení, pokračovali k oběma dalším věžím, jejichž obránci se nezmohli na účinný odpor a byli do jednoho pobiti. Eragon v nízkém riskantním přeletu kolem brány hradu Borromeo vykřikl jediné slovo starověkého jazyka: „Spërrö!“ V ten ráz byla hradní brána definitivně uzavřena alespoň do doby, než se objeví kouzelník schopný kouzlo zrušit nebo prolomit. Pak Jezdci zmizeli z dohledu stejně náhle, jako se objevili, ale zjevně jen proto, aby za několik okamžiků vzplála díky Fírnenovu ohni jasným plamenem došková střecha hradních kasáren a vybíhající vyděšení a dezorientovaní surdští vojáci byli systematicky jeden po druhém decimováni Eragonovým Brisingrem a Safiřinými zuby a drápy. Když se od Eragonových kouzelných ochran odrazily první šípy vystřelené na ně odkudsi shora, vydali se spolu pomoci Arye zbavit se vojáků, kteří je ohrožovali z hradeb. Ze svých domovů přímo na hradě začali vybíhat první vyděšení obyvatelé, mezi nimiž nechtěli Jezdci napáchat příliš mnoho škod. Proto se vznesli všichni do vzduchu a Eragon ještě na poslední chvíli stačil se Safiřinou pomocí zapálit obrovské hradní sýpky. Jakmile byli bezpečně ve vzduchu, začali hodnotit napáchané škody. Na těch zhruba pět minut, po které celý útok trval, toho dokázali zničit docela dost na to, aby to v protivníkovi vyvolalo touhu po odplatě… To ale nemělo být všechno.
Eragon pátral v okolí města svým ostrým zrakem, až našel, co hledal: rovné řady zářivých teček plápolajících táborových ohňů velkého vojenského ležení. Aniž by si řekli jediné slovo, draci ve vzájemné shodě přitáhli křídla k tělům a vysokou rychlostí se podobni všeničivé bouři řítili bok po boku s oblohy k nepřátelskému táboru. Hlídky je zpozorovaly až v okamžiku, kdy bylo na jakoukoli obranu pozdě. Plameny draků rozčísly noční tmu a jejich řev ohlušil uši nepřátel a mrazil až do morku kostí. Ohnivá řeka planoucích stanů a hořících lidí rozdělila tábor vedví, draci se rozletěli každý na jinou stranu a vzápětí se proti sobě znovu vyřítili na ležení kolmo ke směru předchozího útoku. Tábor tak byl rozdělen na čtyři části, protože planoucím dračím ohněm nelze po dobu, než sám vyhasne, beztrestně projít. Přesto se několika schopným velitelům, mezi nimiž vynikal obrovský chlap s nevídaným palcátem, podařilo zformovat část vojáků, a když se Jezdci chystali k dalšímu návratu, dopadla na ně dobře mířená sprška šipek a šípů. Eragon pocítil zásadní úbytek energie, jak zafungovaly jeho kouzelné ochrany a současně se všem v uších ozval Glaedrův hlas:
Tak to by pro dnešek stačilo, mláďata. Tihle vojáci jen tak neztratí hlavu, protože jste si na ně vyšlápli a trochu je překvapili. Pod vámi je desetitisícová armáda, které si nesmíte dovolit ukázat slabost. Řekněte jim, co máte na srdci a rychle pryč, než se rozední. Eragon znal starého draka natolik dobře, aby věděl, že jeho rad je vždy radno ku vlastnímu prospěchu uposlechnout. Proto kouzlem zesílil svůj hlas, aby jej slyšeli všichni dole v táboře. Nebyl tak nucen učinit svou mysl bezbrannou, jako by tomu bylo, kdyby chtěl všem přítomným promítnout svá slova přímo do mysli. Současně oba draci spontánně začali kouzlem šířit vlny děsu na zmateně pobíhající vojáky dole, aniž by je k tomu někdo vyzval. Dělali to naprosto potichu, jen v průběhu kouzla vypouštěli směrem k táboru třicet stop dlouhé plameny. Děs sálající s plameny z oblohy byl tak silný, že pobíhající vojáci se naráz zastavili jako přimražení, neschopni pohybu, neschopni myšlenky, ba neschopni ani jakéhokoli pudového odporu. Jen ochromeně zírali k obloze a tiše skučeli hrůzou. Do toho zazněl hřímající Eragonův hlas:
„SLYŠTE POSELSTVÍ KRÁLE TRPASLÍKŮ ORIKA, CIZÍ VETŘELCI, KTEŘÍ JSTE PODLOU LSTÍ UCHVÁTILI SURDU A CHYSTÁTE SE S JEJÍ POMOCÍ ZOTROČIT PRÁVĚ OSVOBOZENOU ALAGAËSII! TOTO JE JEHO VŮLE: OKAMŽITĚ ZAHÁJÍTE PŘESUN ZPĚT, ODKUD JSTE PŘIŠLI A NIKDY SE ZDE JIŽ NEOBJEVÍTE ANI V MÍRU ANI VE VÁLCE. ZANECHÁTE NÁM V ABERONU SVÉHO VLÁDCE XENA K POTRESTÁNÍ ZA ZLOČINY, KTERÉ TU SPÁCHAL, PŘEDEVŠÍM ZA VRAŽDU KRÁLE ORRINA, SURDSKÝCH VELITELŮ A NAPADENÍ ÚDOLÍ PALANCAR. JESTLIŽE TAK NEUČINÍTE DO ZÍTŘKA DO VEČERA, KRÁL ORIK SE SVOU MNOHATISÍCOVOU ARMÁDOU ROZPRÁŠÍ VAŠE UBOHÉ VOJSKO A NEUŠETŘÍ NIKOHO. NEJMÉNĚ PAK ZRÁDNÉ SURDANY A TO VČETNĚ CIVILISTŮ. TAK ZNÍ KRÁLŮV VZKAZ VÁM VETŘELCŮM.“ Nato se vznesli vojákům z dohledu, kroužili nad táborem a čekali na dopad Eragonových slov. Ačkoli to mladý Jezdec nepředpokládal, chvíli se zdálo, že jeho slova snad opravdu způsobí chaotický úprk vojáků k portálu, který byl i odtud z výšky zřetelně viditelný na jižním okraji tábora. Prchající vojáci však byli do jednoho nelítostně pobiti silnou stráží u portálu, která se zřejmě vzpamatovala nejdříve ze všech a měla své rozkazy, jež rázně vyplnila. To dokázalo zbavit chuti na útěk ostatní, které začaly svrbět nohy. Teď Jezdcům nezbývalo, než čekat, jak zareaguje nepřítel.
Eragon s Aryou se rozhodli přeletět ještě jednou nad hradem, aby se za vycházejícího slunce přesvědčili, jak vypadá situace tam. Jakkoli chtěli ušetřit co nejvíce surdských civilistů, obávali se, že jejich noční nálet si přece jen nějaké nevinné životy vyžádal. Když ale přelétali na Borromeem, stala se nepochopitelná věc: Klidně letící Fírnen najednou zařval, jakoby dostal zásah z balisty, a zaútočil plnou silou Safiře na ocas, kde jí svými hrozivými zuby způsobil hlubokou a silně krvácející tržnou ránu. Safira zařvala náhlou bolestí, ale přesto stačila ještě přitáhnout křídla k tělu a zamířit v prudkém klesání z dohledu hradu a města. Fírnen za ní vychrlil dlouhý plamenný jazyk, který ale nezpůsobil nikomu z dvojice žádnou škodu díky kouzelným ochranám, jež Eragon doposud nezrušil. Marně se Arya pokoušela uklidnit svého přítele, drak jakoby ji neslyšel a hnán slepou zuřivostí, kterou ještě podněcoval pach krve, jenž se dračici řinul z rány, přitáhl také křídla k tělu a dal se do pronásledování.
Eragon reagoval pudově. Vůbec se nezdržoval rozebíráním možných příčin útoku. Věděl jediné: Safira je ve vážném nebezpečí a on udělá všechno, aby ji ochránil proti KOMUKOLI na světě.
Přistaň, jakmile budeš moci. S tím zeleným prevítem si to vyřídím za nás za oba a pak ti ránu vyléčím. Teď ti alespoň s pomocí Glaedrovy energie zastavím to příšerné krvácení. Chviličku se pokus nehýbat… Tak je to dobře… A teď k zemi!
Safira klopýtavě přistála vysílena ztrátou krve z dohledu městských hradeb. Fírnen, který je zpočátku těsně pronásledoval, nyní jaksi váhavě přistál opodál. Eragon si již za letu uvolnil poutací řemínky, v okamžiku přistání seskočil na zem a s taseným Brisingrem vyrazil k Fírnenovi. Arya, sedící s duševní bolestí zrůzněným obličejem dosud drakovi na hřbetě, měla již svůj meč špičkou zabořený mezi jeho zelené šupiny přesně v místě, kde se nacházel Fírnenův vaz, připravena okamžitě jej zabít, kdyby to bylo nutné.
CO TO MĚLO ZNAMENAT?! zahřměl Eragon v myslích přítomných a byl připraven setnout jediným vzmachem Fírnenovu hlavu svým hrozivým mečem, kdyby nedostal uspokojivou odpověď nebo přišel další útok. Než však stačil zelený drak cokoli udělat, ozval se Glaedrův autoritativní hlas:
Uklidněte se! Všichni! Fírnen nebyl sám sebou, když zaútočil. Tedy přesněji byl, ale jeho vnímání skutečnosti bylo ovlivněno někým zvenčí. Považoval Safiru za hrozbu, a proto se na ni vrhl. Cítil jsem jasně přítomnost cizí mocné mysli a neznámé magie podobné té, kterou používají Strážkyně života a kočkodlak Solembum. Na hradě musí být přítomen mimořádně nebezpečný kouzelník. Ještě nikdo nikdy nedokázal takto ovlivnit mysl draka, ale tenhle to zjevně umí.
Děkuji ti, Glaedře Eldunarí, odpověděl nešťastně Fírnen. Safiro, partnerko_mé_duše_a_mého _srdce, co jsem ti to udělal?... Všem se vám ze srdce omlouvám, nevím, jak k tomu vůbec mohlo dojít… Můžete své meče schovat, já už nikomu neublížím. Odletím zemřít zahanben na Vroengard, to bude můj trest. Rychlá smrt by byla příliš milosrdná. Aryo, partnerko_mé_duše_a_mého _srdce, sestup, prosím a zbav mě postroje, cesta je daleká a k ničemu by mi nebyl… Tak a podobně mluvil zjevně zoufalý drak a nebyl k zastavení, až se se vší autoritou do věci opět vložil Glaedr:
TAK DOST, MLÁDĚ! Kdokoli by byl zasažen tou cizí myslí, zachoval by se stejně, jako ty. Musíme požádat Angelu nebo Solembuma o radu, jak se takovým věcem v budoucnu bránit. A teď nám dej možnost uzdravit naší přítelkyni Safiru, kterou rána musí strašně bolet. Trefil ses přesně do nervového centra a Eragon s Aryou budou mít další hodinu plné ruce práce.
A tak se také stalo. Když byla rána vyléčena, Safira nabrala s pomocí Glaedrova Eldunarí novou energii, odpočali si přibližně dvě hodiny a vyrazili zpět vstříc trpaslíkům. Ještě před tím si ale dali záležet, aby je obyvatelé Aberonu viděli odlétat směrem na východ. Letěli vysoko a volným tempem ve snaze zotavující se Safiru příliš nevyčerpat. Když se na obzoru objevilo smluvené místo, musel Eragon uznat, že lépe zvolit nemohli. Dlouhá terénní vlna musela vyčerpat všechny možné útočníky, dávala výhodu při střelbě a dostatečný přehled o situaci. Přední hlídky je zpozorovaly a jako na povel se z ležení ozvalo hromové HURRRÁÁÁ jim na přivítanou. Král Orik se k nim rozběhl, jako kdyby je neviděl ne pouhých pár hodin, ale celý rok. Na trpaslíkovi bylo jasně vidět, jaké si o ně dělal upřímné starosti.
Uklidnili jej zprávou, že vše šlo podle plánu, vynechali pouze událost při odletu, jíž nechtěli dopředu zbytečně nikoho znepokojovat. Něco málo pojedli na posilněnou a vydali se zdřímnout si na dohled z tábora. Před tím se spojili s královnou Nasuadou, sdělili jí novinky a požádali ji, zda by nemohla k zrcadlu přivolat Angelu nebo Solembuma. Během několika minut přišli oba, a když jim Eragon vysvětlil problém s ovlivněním dračí mysli, nejprve dlouze mlčeli. Pak Angela prohlásila, že musí nejprve vše vyzkoušet na Trnově mysli, pokud k tomu svolí. Na obou bylo jednoznačně patrné, že jsou novou skutečností zaskočeni. Uklidnili však Eragona s Aryou alespoň poněkud prohlášením, že návštěva Kruhu Strážců života byla úspěšná a že Angela s Murtaghem a Trnem dostali povolení sami zasáhnout v případě potřeby v El-harím. To alespoň částečně ulevilo Eragonovým starostem, ačkoli z celého rozhovoru měl smíšené pocity. Angelu znal dobře a nyní se mu zdála celkově nesvá, jakoby ji sžíraly starosti tak vážné, že se s nimi nebyla ochotna svěřit ani nikomu z nejbližších přátel. Prozatím se ale nedalo nic dělat, a tak nezbývalo, než čekat, co Angela se Solembumem vymyslí nebo až se Angela Eragonovi se svými starostmi svěří sama. Proto se rozloučil, přerušil spojení a ulehl ke krátkému spánku.
Po několika hodinách byl opět na nohou a chystal se letět zpět do Aberonu obhlédnout situaci. Arya s Fírnenem trvali ale na tom, že poletí také, takže nakonec i přes Eragonovy protesty vyrazili opět ve čtyřech. V podvečer se začali přibližovat k surdskému hlavnímu městu a viděli, jak od něj směrem na jih vychází velká armáda. Tak velká, že oběma Jezdcům zatrnulo při pomyšlení na střet s Orikovým vojskem. Vojáci byli dobře vyzbrojeni a pochodovali odhodlaně směrem, odkud tušili přicházet nepřítele. Z prvních řad vojska vycházely vlny smrtelného strachu, které zasahovaly až k nim do velké výšky, v níž se pohybovali oba draci. Byl tam zřejmě přítomen kouzelník nebo i více kouzelníků, kteří se rozhodli dát nepříteli ochutnat něco z jeho vlastní medicíny. Napadnout kouzlem přímo někoho z nich si ale tady ve volném prostoru přece jen nikdo netroufal, ačkoli Jezdci nepochybovali, že neunikli jejich pozornosti. Vojákům však kouzelníci nejspíš nic neřekli, protože pochodovali nevzrušeně rázně dál.
Arye se nechtělo jen tak nečinně přihlížet a přemýšlela, co by se dalo podniknout. Pak oslovila Eragona:
„Nevím, jak ty, ale já mám důvodné obavy, že tahle přesila bude na Orika moc. Kolik si myslíš, že těch vojáků je?“
„Tak deset tisíc, odhaduji…,“ nechal Eragon odpověď vyznít do ztracena. „Máš nějaký nápad?“
„Budeme muset zapálit město, jakkoli je mi to proti mysli. To snad část z nich donutí k návratu. Minimálně Surdany, kteří budou chtít své město bránit a hlídat. Nepřátelé zase budou chránit tábor a portál na ostrovy.“ Eragon věděl, že Arya má pravdu, protože na další otevřený útok proti cizí armádě si v momentální situaci, kdy nevěděli, jak čelit magickému zmatení mysli draků, netroufal.
„Tak není na co čekat. Jdeme na to.“
Přátelé, oslovil ještě oba draky, musíme to riskovat, ačkoli nevíme, zda nějaký jejich kouzelník ještě ve městě nezůstal.
Nezůstal, dotkla se v tom okamžiku jeho vědomí nějaká cizí neznámá mysl. Jsem Andal, kouzelník z Du Vrangr Gata, který se svými dvěma společníky zůstal na příkaz Trianny zde, abychom vám byli nápomocni. Jen nám dejte deset minut, ať již chystáte cokoli, ať se můžeme včas klidit z města.
Eragon statečným kouzelníkům poděkoval a po slíbených deseti minutách rozpoutali draci ve městě pod hradem ohnivé peklo. Aberon stál už v jednom plameni, když zbytek hradní posádky našel tolik odvahy, aby z hradeb vysílal proti útočníkům ojedinělé šípy a šipky. Draci nemilosrdně zlikvidovali každého takového odvážlivce a po díle zkázy ve městě pokračovali Jezdci s ostatními budovami, jež nebyly celé z kamene, také přímo na hradě. Tentokrát však neuzavřeli kouzlem žádnou z bran, aby dali prostým obyvatelům alespoň částečnou příležitost k záchraně. Jako poslové zmaru vyletěli nakonec z ohnivé smršti k obloze a vydali se za pochodující armádou. S uspokojením zjistili, že do dálky viditelný požár zapůsobil, jak měl. Od nyní stojícího vojska se oddělily přibližně tři tisíce vojáků a namířily si to rovnou zpět k Aberonu a k cizímu vojenskému táboru. Sedmitisícový hlavní voj pak pokračoval jako ničím nezadržitelný příval zkázy vstříc Orikovým trpaslíkům, kterých nebylo víc, než tři tisíce…
„Zvládneme to, Aryo? Teď nevím, jestli jsem se ve svých předpokladech přece jen nezmýlil…“ Arya se mu pevně podívala do očí a řekla:
„Trpaslíci jsou tvrdí. Když my vydržíme, oni také. A pamatuj na Güntera Arûna!“ Na to oba draci zařvali, až všichni vojáci hluboko dole zvedli v hrůze hlavy a pozorovali oba šupinaté tvory vysoko na večerní obloze, kterak od nich velkou rychlostí odlétají východním směrem k tušenému nepříteli, s nímž se mělo jejich vojsko zakrátko změřit. Další dějství boje o Alagaësii bylo připraveno začít.